Scalextric Dallara Indy- odolnost modelu v provozu
Posted by Pepino on July 08 2007 20:36:42

---

Rád bych navázal na naprosto precizní recenzi Dallary Indy od kolegy LS. Netroufám si sice na text stejné kvality a hloubky, ale myslím, že poznámky ze souběžného provozu čtyř stejných modelů můžou recenzi obohatit o další rozměr.

Vlastníme pět Dallar: licencovaný model 7-eleven a Arcalex, 2x nelicencovaný Mobil1 a
nelicencovaný Coca Cola.

V provozu jsou jak jsem již psal čtyři, pátá ( Mobil1) je rezervní na náhradní díly a případnou konverzi do barev Pennzoil nebo Bradley.

Auta jezdí cca denně na krátké čtyřdráze z dílů ITES, tedy s hrubým povrchem. Celý okruh má pouze jednu delší rovinku 1,5 m a tak dosahované rychlosti a s tím spojené namáhání nejsou extrémní.

Díky tomu, že má každé auto svého majitele a nikdo jiný ho nejezdí a také díky rozdílům v pojetí pilotáže, je každé zatěžováno jiným způsobem.

LS píše, že jeho „Model je ježděný 3 roky na autodráhách Scalextric a SCX bez vizuálně patrného nadměrného opotřebení pneumatik a ložisek“. Jak stejný model obstáv v rukou dětí a na dráze ITES ?

Již po týdnu v denním režimu musím konstatovat, že u Dallary některé díly nevynikají velkou odolností. Přesněji, některé díly vynikají až překvapivě malou odolností.

Vzpěry zavěšení předních a zadních kol nejsou již na pohled moc bytelné. V ostrém provozu se první dojem potvrdil a přední závěsy záhy začaly při jízdě vibrovat. Vzpěry zatím praskly na dvou autech. Zároveň se vlivem nárazů postupně ulámaly malé drobné packy, které drží celý modul přední nápravy na podvozku. Vibrace se tím ještě zvýšily a je evidentní, že tato partie by měla být provedena z odolnějšího, nebo pružnějšího materiálu. Neškodilo by přepracovat nebo zesílit zmíněné packy.


Polámané vzpěry

Dalším ohroženým místem při kolizích jsou přední křidélka. Čekal jsem kolik toho vydrží. Vydrží hodně, ale sedmý den po hromadné srážce ve výjezdu ze zatáčky přecejenom jedno upadlo.
Výměnný nos u F1 od Scalextric je velmi užitečný detail a je škoda, že u Dallar chybí. Je to možná dáno jejich nižší cenou oproti F1. Stálo by za to porovnat mechanickou odolnost Dallary s modely A1, které jsou ve stejné cenové hladině, tedy cca o 400 Kč levnější než F1.

Lepené křidélko v případě dalšího provozu auta na dráze asi dlouho nevydrží a proto řeším úpravu karoserie a výrobu výměnného nosu.

Zadní spoiler výrobce ani nelepí a je pouze nasazený, u některých je přilepený čerstvým lakem karoserie. To je od výrobce velmi prozíravé a na všech autech zatím přežil jen díky tomu, že vždy při kolizi upadne. Z druhé strany ovšem takto upevněný spoiler často vůz opustí za jízdy i bez kolize a to jistě povede k jeho poškození. Lepit si ho netroufám, vzpěrám na kterých je upevněn, respektive jejich materiálu po zkušenostech se závěsy kol nevěřím.

Překvapivě se kolize projevily i na zadní partii vozu. Shodou náhod je šev mezi karoserií a podvozkem na zadní straně ve stejné výšce jako špička nosu. Pokud dojde k nárazu těchto dvou partií do sebe, nos narazí vždy přesně na spoj obou dílů. Spodní část je v tomto místě cca 1mm. silná a nos jí spolehlivě odlamuje. Po týdnu chybí u dvou ze čtyř (vůz na ND nejezdí, je rozebraný v krabici). Lepit spodní díl zpět podle mne není rozumné. Pokud nebude přilepený opravdu pevně půjde opět pryč, to jsme si vyzkoušeli, pokud bude držet „fest“ , mohlo by dojít k poškození špičky narážejícího vozu. Z vrchu a boku místo není vidět, tak touto drobností modelovost zase tak moc neutrpí.


Odlomený díl

Vodítko má na konci dráhy na podvozku jemnou zarážku, která zajišťuje, aby se nepřetočilo a tím nedošlo k rozpojení kontaktu mezi kartáčkem a sběrací planžetkou. Rozsah dráhy vodítka je ale poměrně malý a tak na zarážku vodítko při smyku naráží. Často díky tomu dojde k vyražení vodítka z úchytu. U jednoho ze čtyř aut se doraz na levé straně ulomil. Vodítko díky tomu má delší krok, který jízdu smykem výrazně vylepší a auto se v malých poloměrech přestane při smyku „kousat“. Negativní dapad poškození jsem zatím nezaznemenal . Uvažuji o odstranění zarážek na všech autech.


Ulomená zarážka vodítka

Automatické centrování vodítka, nepracovalo na žádném z pěti vozů nikdy moc dobře, po týdnu pracuje pouze na jediném vozu - čtvrtém, který jezdí nejméně.

U záložního nepracovalo asi nikdy. Závadu centrování na tomto autě jsem zjistil při ukládání do krabice po zkušební jízdě, kdy ujelo cca 10m . Až při důkladné prohlídce jsem objevil že závada souvisí s tím jak dobře je připevněn modul přední nápravy o kterém jsem se již zmiňoval. Pokud nedrží modul nápravy pevně na podvozku, netlačí z vrchu na pružinku a automatické centrování nepracuje spolehlivě, nebo vůbec.

Překvapivě velmi odolný je lak a potisk karoserie. A to i u nelicencovaných modelů. Jediné místo, kde jsou vidět šrámy je špička nosu. Škoda, že výrobce volí barvu plastu karoserie podle převládající barvy karoserie, a ne podle barvy špičky. U Mobil 1 a Coca Cola je barva výlisku shodná s barvou špičky a šrámy nejsou prakticky vidět. U 7-eleven je plast bílý a špička zelená, u Arcalex modrý a špička červená. Tam je vidět i drobné poškození zřetelně.

Na stavu jednotlivých aut se projevil i rozdíl ve způsobu pilotáže. Dallara, která je pilotována plynule a bez agresivních změn má po týdnu kultivovaný tichý chod. Dallara namáhaná agresivní jízdou plnou prudkých změn a kolizí je nápadně hlučnější a více chrastí. Překvapivě ovšem velmi podobný hrubší zvuk má i Dallara, která jezdila sice plynule ale dlouhodobě na plný plyn s občasným opuštěním slotu. Dallara co skoro nejezdí je tichá, ale je znát, že si ještě pořádně „nesedla“.

Po rozebrání není žádná změna vidět, a tak vzhledem k tomu, že je podvozek z jednoho kusu plastu soudím, že se jedná zřejmě o již zmíněné vůle v uložení modulu přední osy do těla modelu a možná i v uložení vlastní osy.

Osa je pouze provlečena otvorem v tenkých bočnicích přiléhajících na disky kol, které spojují se středním dílem modulu tenké vzpěry. Ve středu ještě prochází osa drážkou a díky vůli v otvorech bočnic o ní osa škrtá.

Pokud dojde k odstranění těchto vůlí a vloží se měkké plastové podložky mezi bočnice a disky kol určitě dojde k výraznému omezení vibrací a tím i k celkovému ztišení.

Důvod změny zvuku motorů a jejich rozdílná hlučnost mi není jasná a tak konstatuji fakt, že k ní dochází a že motory modelů, které jsou více namáhány jsou hlučnější.

Co závěrem:
I přes nižší mechanickou odolnost jsou to krásná auta, která se povedla, ale na druhou stranu Dallary nejsou určitě modely pouze na poličku a tak si myslím, že by měly být odolnější.

Ani na jednom modelu jsem vyjma nešťastného automatického centrování vodítka nenašel jedinou vadu z výroby. Překvapením je velmi odolný lak a pečlivě provedená loga bez jediné vady tisku a to ani na nelicencovaných modelech.

Co považuji v každém případě za malý ale přeci dluh výrobce je pár detailů v zadní partii vozu, kde by černá barva futer osy a rohu magnetu, který je vidět v zadní části podvozku, udělala hodně.

Alespoň licencované modely, které jsou v této partii lakované na odpovídající většinou černou barvu ( Pennzoil je zde žlutý ) by si to zasloužily. Bílá futra a roh stříbrného magnetu jsou vidět, ruší celkový vzhled a zároveň přitahují pohled na nejméně modelovou partii Dallar - tam, kde ve skutečnosti karoserie plynule končí, má model dva hrby, které kryjí převody a právě na tyto hrby popsané detaily upozorní. Škoda, alespoň ten magnet se ale dá zamaskovat snadno.


Roh magnetu a bílá futra