Race truck Mercedes Benz Atego, aneb nebojte se trucků
Posted by Pepino on February 02 2008 22:16:50

---

O tom, že vývoj motoristického sportu není uzavřená kapitola, jsme se cca před dvaceti lety mohli přesvědčit s nástupem závodů tahačů. I když dnešní závodní pole je co do počtu značek relativně úzké – Mercedes, Buggyra, M.A.N..Scania a Renault , tak samotnými závody prošly i další značky. V prvopočátcích i Liaz, taky Tatra, DAF, Caterpillar, Sisu apod. Stejně tak se v průběhu času měnily soutěžní kategorie. A závody se staly pro výrobce nákladních automobilů propagační, prestižní a taky drahou záležitostí. Doba startu běžných produkčních řad s minimálními úpravami je dávno pryč. A o startu aut, kterým těsně před závodem odpojili návěs, protože řidič se v blízkém motorestu dozvěděl o závodu, se vypráví už jen legendy.



Dnešní závodní trucky jsou sofistikované závodní stroje, připravované v profesionálních závodních stájích za použití špičkových technologií. Je nutné také poznamenat, že se ani v této společnosti neztratili čeští jezdci – např. Martin Koloc, František Vojtíšek, Stanislav Matějovský a nebo David Vršecký a ani české týmy. A společně s dalšími psali historii závodů tahačů.

Snad je to dáno vyšší cenou modelů (už v krabičkovém provedení), nebo obavou z horších nebo špatných jízdních vlastností modelů a nebo menší popularitou závodních předloh mezi dráhovými modeláři, ale trucky nejsou na běžném programu jak ježdění, tak na diskusních forech a v recenzích.
Předloha modelu a jezdec

Skutečný truck, který je předlohou modelu se zúčastnil závodů v roce 2000.



Samotný jezdec má za sebou velmi úspěšnou kariéru jak na dvou kolech – motocykly, tak mezi trucky. Byl pětinásobným vítězem evropského šampionátu tahačů a s tímto vozem skončil v roce 2000 celkově pátý.



Model:
V současné době je v podstatě jediným výrobcem src modelů závodních trucků firma Fly / GB Track, která nabízí modely čtyř značek – Mercedes, M.A.N., SISU a Buggyra.

Z této kategorie je i mnou pořízený model trucku. Mercedes – Benz Atego BP Vanellus č.8 ETRC 2000, jezdec Steve Parrish. Katalogové číslo TRUCK21 (model s označením TRUCK21L disponuje světly). Model je vyprodaný.





Nejedná se sice o žádnou žhavou novinku, ale protože si myslím, že všechny trucky jsou na tom velmi podobně a neprodělaly zas tak výrazný vývoj, má smysl i o něm napsat pár řádků.
Samotný model má tyto rozměry (uvádím je proto, aby si každý mohl udělat porovnání s běžným závodním autem):

Rozměry modelu:
výška - 74 mm (s anténkou 83 mm)
šířka – 70 mm
délka – 154 mm
rozvor – 102 mm
světlá výška – 4 mm
Hmotnost – 140 g (pro srovnání Aston Martin od Scalextric má bez dovážení 93 g)

Model je osazen motorem Fly, převod je typu Inline s poměrem 10:28 . Zadní osa o průměru 2,38 mm je osazena v kovových ložiscích. Zadní pneu jsou jako u skutečného trucku dvojité s lehkým vzorkem a na omak jsou tvrdší. Mají průměr 26 a šířku 9 mm kus. Obě pneu jsou na jednom disku.



Přední pneu mají průměr 26 mm a šířku 9 mm (jsou stejné jako zadní).
Za motorem pod převodem je umístěn obdélníkový magnet. Vodítko je opatřeno měděnými kartáčky a je odpruženo měkkou pružinkou.



Jelikož mnou zakoupený model je tzv. z druhé ruky, byl na vodítku umístěn distanční kroužek, který pomáhá udržet vodítko ve slotu. Důsledkem použití měkké pružinky bylo volně „poskakující“ vodítko a vypadávání modelu z dráhy.

Model má po mém soudu skvělou povrchovou úpravu – barva, obtisky i obrázek za kabinou jsou přímo ukázkové. Stejně dobře vypadají i disky kol





Trochu „hračkovitě“ a schematicky naopak působí prostor za kabinou, kde je u skutečného trucku vidět pohonná jednotka a vše s ní související.







Tato „hračkovitost“ je asi daní za jednodušší a levnější výrobu této velmi členité a viditelné části, jejíž hlavní funkcí je v tomto případě zakrýt pohled pod kapotu. Naopak příznivci kokpitů budou spokojeni. Např. ochranná mřížka u jezde působí velmi věrohodně.



Jízdní vlastnosti:
Jízdní vlastnosti byly testovány na dráze Carrera Evolution se zdrojem a ovladači této řady. Model má horší akceleraci i dobrždění. Nejsem schopen říci nakolik je to dáno hmotností modelu, motorem a převodem a nakolik je na vině ovladač. I přes magnet pod převodem je model velmi lehký na zadek a v zatáčce jde do smyku, někdy až na doraz. Vodítko zůstává ve slotu, ale auto se přetáčí skoro kolmo ke dráze a ani vybuzení motoru na maximum ho nevrací zpět do jízdy. Překvapivě nemá model tendenci k převracení na „boudu“.

Drobným nedostatkem, s malinkým vlivem na jízdu, byla výška výlisku, pro uchycení na podstavec, na podvozku. Auto velmi lehce a jenom občas škrtalo o troleje. Zkrácením o cca 2m byl problém jednoduše vyřešen.

Model by si asi na závody vyžádal tuning – nevím, jak moc trucky upravují v Krušnohorském poháru. Osobně bych vyměnil (a vyměním) zadní pneu (s ohledem na rozměr asi něco z 1:24) a přidal lepší vodítko. A určitě by taky stálo za zkoušku vyměnit magnet za širší a umístit ho před motor a za nápravu přidat pár gramů na zatížení.

I přes výše uvedené nedostatky jsem s modelem maximálně spokojen. Abych pravdu řekl, tak jsem s ohledem na tvar čekal mnohem horší jízdní vlastnosti. Proto si dovolím znovu poznamenat – nebojte se trucků. Zpestříte si jimi jak závodní stáj, tak i samotné ježdění. A na Krušnohoru i zazávodíte – díky za to.



Článek napsal:
Vítek

P.S.: I cesty modelů jsou nevyzpytatelné. Nákup modelu z druhé ruky byl vlastně z ruky třetí. A tou první, věřte nebo ne, byla ruka Sutorova.