Co je to autodráha? Aneb zamyšlení nad setkáním v Roztokách.
Posted by Pepino on July 19 2007 21:19:53

---

Roman Kysela, majitel firmy FARO, reaguje na ohlasy ohledně setkání v Roztokách.

---

Extended News

---

Jak správně říká můj kolega: „každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán“. Další kolega, ze Slovenska, vyslovil zase obecně platnou poučku: „největší úspěch máte, když se vám něco nepovede“. Asi tak bych vyhodnotil příspěvky z řad komunity příznivců autodráhy, jako reakci na setkání. V prvé řadě musím poděkovat těm, kteří přijeli, doufám, že se jim líbila alespoň výstava. Samozřejmě termín nepočítal s šíleným vedrem, několik lidí se omluvilo a nedivím se, že se mnohým vůbec nechtělo cestovat. O to větší dík patří přítomným. Já si ale vůbec nemyslím, že akce byla zbytečná či „nepovedená“. Přiznávám, že spoustu věcí nevím, ptal jsem se a dostal jsem odpověď.

Smyslem oslovení DDM bylo jak navázání kontaktu, tak zjištění stavu – jak to funguje a co se vlastně děje. Myslím, a nechci vůbec nikoho naštvat, že např. setkání v Libošovicích bylo určitým předobrazem toho, co musí jednou přijít i k nám a co již normálně funguje např. v Německu, ve Španělsku a v Anglii. Žádná složitá organizace, žádné složité „předpisy“ a pravidla – prostě existuje množství plastových drah a ně se chodí vyřádit dospělí a děti. Ano, pořádají se soutěže a je to o rivalitě a o touze vyhrát, avšak s radostí.

Takovýto obraz hobby ježdění pro radost chce naplnit SRC klub Česká Třebová, Pepa Vích v Hradci, my v Plzni. Provozovatelé dřevěných drah jistě potvrdí složitost zajištění prostoru – podotýkám, že chápu potřeby pro špičkové provozování dráhového závodění, vážím si všech, co něco dělají a něco dokázali. Vrcholový sport je ale vrcholový sport a z vlastního okolí vím, jak demotivující může být pro mladého kluka (účastník MR) konfrontace s možnostmi materiálně lépe vybaveného soupeře (táta koupil motor, ovladač – a rázem to není o prstech a očích, ale o penězích – a ne všichni, kteří chtějí vyhrávat, je mají).

Říká se sice bez „peněz do hospody nelez“, ale my bychom chtěli pomoci těm, kteří chtějí mít plastovou dráhu, kteří chtějí mít plno nadšených závodníků. Můžeme nabídnout speciální cenu dílů a jistě i speciální sety, díly nebo i auta pro hobby ježdění. Myšlenka je prostá – pokud má klub právní subjektivitu, je de iure na úrovni obchodníka a my mu můžeme dodávat za obchodní ceny. Pokud někdo kritizuje nebo zpochybňuje cenu jakéhokoliv produktu v maloobchodní síti, zjevně nezná zákonitosti cenotvorby, která musí poskytnout prostor pro zisk všem článkům na cestě k zákazníkovi (obchodní cena, velkoobchodní cena, DPH). Myšlenka tedy zdánlivě jednoduchá jaksi narazila nebo nebyla pochopena správně. Auto nestojí 1000,- Kč proto, že by mělo hodnotu 1000,- (cca 200 je DPH, cca 200 až 300 je prostor pro rabaty obchodních partnerů). Srovnávání cen materiálu a maloobchodní ceny hotového auta tedy není na místě - už proto, že autoři těchto srovnání velmi často zapomínají započítat hodnotu práce. Kdyby byli v roli zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, asi by tuto položku vyčíslili jinak.

Komunita profi dráhařů a stavitelů špičkového závodního nářadí je strašně malá a pro výrobce hobby dráh de facto nezajímavá. Ovšem jsou zde lidé s obrovskými zkušenostmi a předpokládám, že mnozí mají i vztah k historii motorismu, k maketové modelařině (propagátorem Model Car Racing je např. v USA pan Robert Schleicher – napřed se mi zdálo jeho snažení až infantilní – ale ten člověk měl svůj názor a svoji pravdu už dlouho před tím, než se hobby ježdění dostalo do Evropy). Trend „krajinek se stromečky a s panáčky“ přechází z upadajícího železničního modelářství do autodráhové branže, je to hezké, „realistické“ a především: ve své podstatě geniálně jednoduché.

Vzít auto z krabičky, podle toho co se mi líbí (od veteránů, přes rallye po F1) a jít si zajezdit s kamarády (a na věku nezáleží), popř. si dát pivo a probrat uplynulý týden – takhle to již funguje a to je budoucnost autodráhy.

Nechci reagovat na jednotlivé příspěvky, v každém je možná kus pravdy a kus omylu, nepochopení. Přístup výrobce je a bude diametrálně odlišný od přístupu a potřeb spotřebitele, je ale na výrobci, aby se snažil tyto potřeby poznat a pokud je to v jeho silách, musí reagovat. Doba se trochu změnila, už není Svazarm, není ani Modela, to co stávalo 10,- stojí 100,-. Myslím, že všichni to ví, ne všichni s tím asi souhlasí, ale nikdo to už nezmění. Můj názor je, že vedle sebe budou existovat paraelně dvě skupiny dráhařů, jejich koexistence je určitě možná a jen čas a nadšení pár jedinců to může „přefiltrovat“. Jedno je ale jisté už teď – svět se přiklonil k maketovosti, koketuje s digitálem a seberychlejší lexanové „cosi“ na tom nic nezmění. Dětí ale i dospělých, kteří mají čas a chuť kompletně stavět autodráhové modely je čím dál tím méně.

Co je to tedy autodráha? Především by to měla být zábava, relaxace. Vcelku je jedno, jestli desetiletý kluk „patlá“ balsový nebo papírový nebo plastový model. Něco se naučí. Jenomže autodráha není jenom pro děti. „Dospělí“ v ní nacházejí mnohdy ještě silnější motivaci ke komunikaci, ve využití volného času i k té „pouhé“ srandě u piva. Rozhodně to není žádná věda nebo středobod vesmíru. Ovšem byznys, to ano – a tam je možná hlavní kus zakopaného psa :-)

Roman Kysela, FARO