AUTODRÁHA ON-LINE / SLOTCARSWORLD.CZ - Internetov� server o autodr�h�ch
  
ÚvodnĂ­ strĂĄnka ::  ČlĂĄnky ::  Seznam krĂĄtkĂ˝ch zprĂĄv ::  DiskuznĂ­ fĂłrum ::  Fotogalerie ::  Ke staĹženĂ­ ::  Odkazy ::  VyhledĂĄvĂĄnĂ­
December 26 2024 06:06:25 
 
Kalendář
PoÚtStČtSoNe
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28

Narozeniny:
AVATARlukowicz
AVATARkuba s

ZÁVODY

1:32
Porsche Cup
Krušnohorský pohár
Moravská liga
Slovakia Cup

POSLEDNÍ ČLÁNKY
Test Corvette C5R Fl...
Aston Martin DBR9 – ...
Test TATRA T602 Tatr...
Porsche 997 RSR od F...
Test TATRA 607/2 (FA...
VW Golf Gr.2 "KAMEI"...
Jak vznikají modely ...
Slotlandia 2011
Dodge Charger 500 od...
Scaleauto Porsche 91...
Flyslot cars Ferrari...
SCX Volkswagen Touar...
SCX Aston Martin DBR9
SCX Aston Martin - p...
GSLOT - Nová značka ...
KLUBY A KROUŽŽKY
AMC Podbaba 132
Česká Třebová
DDM Hradec Králové
MC SRC Most
Pražský klub SCX
SCRC - Praha 7
SRC Brno
KONTAKTY
MEDIA

 
Vyzyvatel Porsche s krátkým dechem - Lancia LC2 (1. část)
 
Část první, historie

Když jsem se rozhodl oprášit svou starou autodráhu Ites (z roku 1978), aby i moje děti si mohli užít závodění ve drážce, tak první investice byla do rozšíření dráhy. Jednoduchou cestou bylo zakoupení dalšího veteránského setu, a kvůli ovladačům i napájecího a přechodového setu Faro. Dráha by tedy jakžtakž byla, ale závodit na ni mohli jen tři staré Itesy, které více drnčeli jako jeli. Musel jsem proto investovat do nového závoďáku, a coby naprostý neznalec trhu jsem nejdříve čerpal obecné informace o produktech z recenzí a diskusí na Internetu. Záhy jsem seznal, že autodráhový nadšenci nejvíce skloňují jednu značku - Slot.it.

Rozhodl jsem se tedy právě pro vyzkoušení modelu od této značky, a ze všech které byly k dispozici se mi nejvíce líbila Lancia LC2 ve žlutém zbarvení. Neznalého historie mne zaujala právě ta barva, prostě se mi ta žlutá líbila. Následovalo pak testování na dráze, a zděšení nad neporovnatelnou rychlostí s Itesem i klepáním podvozku na každém spoji jednotlivých dílů dráhy. Lancia šla pak na půl roku do skříně a dráha přešla dlouhotrvající rekonstrukcí. S vydáním červnové novinky od Slot.it, což je tovární, bílá Lancia LC2 v barvách Martini jsem se rozhodl tento model pořádně otestovat a přiblížit čtenářům nejen historii originálních vozů, ale i jeho plusy a mínusy jako autodráhového modelu.







Firma Lancia nebyla nováčkem závodů, a to jak rallye, tak okruhů, a dokonce byla historickým účastníkem série F1 v začátku 50. let, kdy jí šéfoval Gianni Lancia. Posléze jí vlastnila skupina Italcementi, která značku skoro přivedla k bankrotu. Zachráncem se v roce 1969 stal Fiat, který při oživování kdysi úspěšné značky vsadil na vášeň všech Italů - sport. Nejdříve přišli úspěchy v rallye (Fulvia a především úžasný Stratos), a pak se značka vrátila i na okruhy, V letech 1979-81 s modelem Lancia Beta Monte Carlo získala třikrát po sobě titul ve své třídě v Mistrovství světa značek. S přezbrojováním v rallye na model Lancia 037 na počátku osmdesátých let se vedení společnosti rozhodlo dobýt i trůn v Le Mans, a rozhodlo o postupném vývoji závodního vozu skupiny C.





Na začátku vývoje stál model LC1, což byl spyder, vůz s otevřeným pilotním prostorem a s motorem vycházejícím z úspěšného typu Beta Monte Carlo. Problémem byl jeho poloviční objem oproti zvykům v nové skupině C, a proto se musela Lancia poohlédnout v první řadě po novém motoru. Nehledala daleko, ve skupině Fiat se nacházel i jiný výrobce aut i motorů s obrovskými závodními zkušenostmi, navíc jeho pomoc jako dodavatele motorů využili už v začátcích u Stratosu. Ano, byl to Ferrari, kde pro potřeby vozu LC2 navrhli použít 2,4l osmiválec s dvěma turbodmychadly. Na tuningu motoru se účastnil další známý závodní specialista firma Abarth (upravil motor na 3l, s výkonem 805 koní), a návrh šasi byl svěřen firmě Gianpaula Dallary (nyní známého výrobce závodních monopostům, který se proslavil navržením Lamborghiny Miura). A tak v roce 1983 mohla Lancia konečně otevřeně vyzvat Porsche v souboji o vládce skupiny C a zejména o vítězství v prestižním závodě Le Mans. Tím vyzyvatelem byl pak model LC2, a tovární tým se po celou dobu aktivního účinkování (sezony 1983, 84, 85) prezentoval v barvách Martini, a oficiální název týmu byl Martini-Lancia.

Ne vše ale probíhalo tak, jak bylo zamýšleno. V Le Mans se v roce 1983 postavili na startovní rošt tři tovární vozy (s číslem 4 to byla čistě italská posádka Michelle Alboreto, Teo Fabi a Alessandro Nannini, s číslem 5 nastoupili Piercarlo Ghinzani, Hans Heyer, doplněný znovu Teo Fabim, a s číslem 6 zase Alessandro Nannini, Jean-Claude Andruet a Paolo Barilla), přičemž v kvalifikaci prokázali svoji rychlost a zajeli celkem druhý (číslo 4), čtvrtý (číslo 5) a třináctý (číslo 6) nejrychlejší čas. Proti nim ale stála smečka vozů Porsche 956, a to nejenom obligátní tovární tým se třemi vozy, ale i spousta privátních týmů. Po 13 hodinách závodu bylo pro Lancii rozhodnuto - všechny tři vozy pro mechanické problémy byly nuceni odstoupit, a to nejdříve číslo 4 v kole 27, pak číslo 5 v kole 121 a nakonec i číslo 6 v kole 135. Porsche tak drtivě smeklo konkurenci, když z prvních deseti vozů v cíli bylo devět vozů Porsche. Na prvních dvou místech byl přitom tovární tým (vítězem byla posádka Vern Schuppan, Al Gilbert a Hurley Haywood), a jediný konkurent v desítce byl vůz Sauber C7 na devátém místě (a se ztrátou 33 kol na vítěze).

Pro rok 1984 Lancia nechala upravit motor a vylepšit aerodynamiku, s cílem být ještě rychlejší. Odveta ale nemohla být stejně uspokojivá, nebo v roce 1984 Porsche nepřihlásili do závodů tovární tým, a tak konkurenci v Le Mans tvořili soukromé týmy s modely 956. Lancia se tak možná už dopředu cítila vítězem, a skutečně se jí ze začátku dařilo. V kvalifikaci totiž oba tovární vozy (třetí vůz nejel jako tovární ale byl nasazen soukromým týmem Scuderia Jolly Club v barvách BP Residence Malardeau) zajeli nejrychlejší časy, když první byl vůz číslo 4, pilotován pak posádkou Bob Wollek a Alessandro Nannini, a druhý byl vůz číslo 5, s posádkou Paolo Barilla, Mauro Baldi a Hans Heyer. Lancia soukromého týmu se startovním číslem 6 se pak kvalifikovala jako třináctá a její posádku tvořili Xavier Lapeyre, Pierluigi Martini a Giuseppe Gabbiani. V samotném závodě pak dokonce Bob Wollek a Alessandro Nannini byli na průběžném prvním místě, ale mechanické problémy znamenali spoustu času tráveného v boxu, a tak nakonec dokončili závod na osmém místě. Před nimi skončilo sedm vozů Porsche 956, a vítězem se stal tým Joest Racing s posádkou Henri Pescarolo a Klaus Ludwig. Druhý tovární vůz Lancie pro poruchu odstoupil v 275 kole, a privátní žlutá Lancia skončila dokonce v kole 117. Malou náplastí na neúspěch pak bylo nejrychlejší kolo závodu, které absolvoval Bob Wollek.



V roce 1985 byl tovární tým Porsche opět mezi účastníky, a premiéru v Le Mans měl jeho model 962. Lancia se ještě více snažila, auto mělo viditelně změněnou karoserii, ještě výkonnější motor, a pro úspěch byl dokonce angažován i vítěz z roku 1984, Henri Pescarolo. Obligátní čísla 4,5,6, byly opět připraveny, ale nakonec z přihlášených tří továrních vozů došlo k nasazení jen dvou. Posádka Bob Wollek, Alessandro Nannini a Lucio Cesario řídila Lancii s číslem 4, a posádka Henry Pescarolo a Mauro Baldi měla svěřen vůz s číslem 5, přičemž v kvalifikaci si vyjeli třetí a sedmé místo na startovním roštu. V samotném závodě po dobrém startu dokonce první tři kola Lancia vedla (Bob Wollek), ale nespolehlivost a tím i zbytečný čas strávený v boxech znamenali opět ztráty, a oba vozy dojeli za sebou na šestém (číslo 4) a sedmém (číslo 5) místě. Před nimi jako obvykle samé Porsche, s privátním týmem Joest Racing opět v čele (obhájení vítězství s modelem 956). Nový model 962 továrního týmu pak skončil třetí.

Po tomto neúspěchu se Lancia stáhla ze závodních okruhů a nikdy se už do Le Mans jako tovární tým nevrátila, a rovněž ukončila svoji účast v šampionátu skupiny C. Ve třech sezónách dosáhla jen na dvě vítězství, to první bylo na 1000km v Imole (1983) v evropském šampionátu s posádkou Teo Fabi a Hans Heyer, kde ale chyběla špička z mistrovství světa na čele s továrním týmem Porsche, a druhé bylo na 1000 km Kyalami (1984) s posádkou Ricardo Patrese, Alessandro Nannini. I tady chyběla konkurence, když byl v závodě pouze jediný vůz Porsche privátního týmu.

Po roce 1985 se vozy účastnili závodů v barvách soukromých týmů, a podstatný úspěch už nezaznamenali. Vždy byly rychlé, s omezenou spolehlivostí. Jako vyzyvatel Porsche tedy Lancia v reálném světě závodění neuspěla, ale může se o to znovu pokusit ve světě autodráhových závodů. Stojí za ní totiž firma Slot.it, rovněž výrobce modelů Porsche 956 a 962, takže podmínky by měli mít stejné. Jak ale skutečně Lancia LC2 na autodráze jezdí, to se dozvíte ve druhé části článku, včetně letmého srovnání s Porsche 956.

Článek napsal:
Marian
Komentáře
Jirka dne August 18 2008 13:03:12
Jsem rád, že jsem si mohl přečíst historii svého nejrychlejšího auta. Děkuji.
Petr L dne August 25 2008 08:22:16
Pěkné, konečně jsem se dozvěděl, proč je v některých výsledcích psáno Lancia Dallara.
Jan dne September 07 2008 17:33:00
Co dodat? PORSCHE je jen jednosmiley
Vlož komentář
Pro odeslání je nutné být přihlášen.
Hodnocení příspěvku
Pouze pro registrované.

pro vložení hodnocení se přihlašte.

Zatím nikdo nehodnotil.
INFORMACE
PRAVIDLA WEBU
Copyright, autorská práva
Administrátoři

TOPlist

DDM HRADEC KRÁLOVÉ

Seznam novinek
Kalendář
BPA Gallardo + Výsledky
O DDM Barák

PŘIHLÁŠENÍ
Jméno

Heslo



Zapomněli jste heslo?
Zažádejte o nové zde.
NÁHODNÁ FOTOGRAFIE
07
07
Papír na domácí dráze
RYCHLÝ VZKAZ
Pro zaslání musíte být přihlášen.

Dosud žádné vzkazy.
PŘÍTOMNI
Hosté: 14
Žádný člen online

Registr. členů klubu: 255
Neaktivovaných členů: 0
Nejnovější člen: Gobio